Termíny sportovních akcí 2024

Historie olomouckého parašutismu

Bylo to v roce 1950,kdy se v Olomouci kladly první základy organizace tohoto náročného branného sportu sdružováním zájemců,jejichž řady neustále rostly.V téže době jeho nadšený propagátor Otakar Plášil navázal úzké pracovní spojení s pražskými parašutisty a získal u nich nezbytné rady a zkušenosti.Jeho snahu pochopili a plně podporovali a pro období výstavby této organizace na široké základně se mu stali spolehlivou oporou. Otakar Plášil hledal spolupracovníky zejména v řadách těch,o nichž věděl,že prošli výcvikem u výsadkového vojska.Základní kádr prvních parašutistů brzy tvořilo dvacet lidí,kteří na brněnském letišti poprvé okusili onoho podmanivého pocitu z rychlosti a výšky. První parašutistický oddíl v Olomouci byl organizačně včleněn do tělovýchovné organizace Sokol.Postupně vznikaly oddíly v dalších okresech olomouckého kraje - v Prostějově, Bruntále, Jeseníku, Šumperku, Hranicích, Přerově, Šternberku, Mohelnici a v několika případech se dokonce našli nadšenci tohoto sportu i v učňovských internátech. Zájem vzrůstal nejen mezi chlapci, ale i mezi děvčaty. A tak brzy okruh zájemců o sportovní parašutismus přerostl praktické možnosti tehdejšícj oddílů a letišť v Olomouci, Šumperku , Hranicích a Prostějově. Nedostávalo se tělocvičen pro pozemní přípravu, překážkových drah, trenažérů apod . 

Totéž lze říci i o padácích. Dodnes mají alespoň ti nejstarší v živé paměti ten prvý, tehdy ještě ukázkový padák VJ 1, s nímž se v olomouci začínalo. Brzy však přibyly další - a to zejména poté, co se všechny parašutistické oddíly sdružily ve Svazarmu. Krajským parašutistickým náčelníkem byl jmenován Otakar Plášil a jeho zástupcem se stal Miroslav Šafka. Počala se rozvíjet neobyčejně plodná spolupráce s vedením krajského aeroklubu Svazarmu v Olomouci, které mělo pro potřeby parašutistů upřímné pochopení a k jeho rozvoji mu poskytovalo všechny podmínky. Jeho náčelníkovi, mjr.Karlu Krenčovi, který byl vysloveným odborníkem ve svém oboru, pomáhali při zabezpečování letového provozu a výcviku se stejným nadšením i jeho zástupci Miloslav Přikryl a Zdeněk Šmoldas. V plnění výcvikových úkolů pomáhali neméně vynikající piloti Věnceslav Kadlčík, pozdější dlouholetý náčelník aeroklubu, Vojtěch Šálek, Jaroslav Knap, Karel Hoch a další.

Úměrně tehdejším podmínkám byly i letouny, jichž se používalo pro seskoky. Nejdříve to byly letouny typu Douglas C-47 Dakota a Lisunov LI-2, které však brzy vystřídal Fairchild UC-61 (K-74). Dalším letounem se stal Sokol, který kladl na parašutisty nemalé nároky - výsadkář musel totiž za letu vystoupit na křídlo a teprve pak mohl skočit. Rozsáhlou činnost zajišťovaly vícemístné letouny Aero C-3,které pečlivě a obětavě ošetřovali letečtí mechanici krajského aeroklubu Svazarmu v Olomouci Miroslav Nováček, Miloslav Pohlídal a Jiří Mareš. Dalšími letouny pro výsadky se postupně staly Noorduyn C-64 A Norseman VI (K-73), An-2 a L-60 Brigadýr. S letounem Aero C-3 vytvořil Otakar Plášil a Miroslav Šafka dva československé rekordy - seskok z výše 7535 m s okamžitým otevřením padáku a seskok z výšky 7540 m s volným pádem 6805 metrů. Třetí rekord, pochopitelně neoficiální, byl určitě v tom, že starý stroj v daných podmínkách této výšky vůbec dosáhl.

Jedním z kladů parašutistické činnosti v Olomouci byla cílevědomá příprava branců pro výsadkové vojsko. Jejich počet v každém výcvikovém středisku neustále vzrůstal, i když se výcvik stával stále intenzivnější a náročnější.

Rovněž v oblasti branných sportů dosahovali olomoučtí parašutisté velmi pěkných výsledků. Pravidelně a v hojném počtu se úspěšně zúčastňovali Sokolovského i Dukelského závodu branné zdatnosti, a to nejen jako závodníci ve všech kategoriích, ale i jako organizátoři.

Největší úspěchy však samozřejmě zaznamenali v samostatných parašutistických disciplínách. Výčet by byl velmi dlouhý. Za zmínku jistě stojí průkopnický seskok O. Plášila z letounu při přemetu (pravděpodobně s mistrem sportu G.Koubkem jako první na světě). Olomoučtí parašutisté již v těchto létech seskočili na svah Vysoké Hole a na Praděd při cvičení Horské služby, které proběhlo za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek. O.Plášil se zapsal do historie olomouckého parašutismu i svým seskokem v prostoru lázní Teplice u Hranic na doskokovou plochu 50x50 m, obklopenou řadou překážek, před zraky tehdejšího presidenta republiky Antonína Zápotockého. Ten O.Plášilovi blahopřál,ale o tom, že O.Plášil byl za tento výkon pokárán, se už nedozvěděl. Do řady těch , kteří v tomto období obhajovali dobré jméno olomouckého aeroklubu, patřili i parašutisté Jana Zdražilová, František Hrejsemnou, Oldřich Paprskář, Ladislav Boula, Srgej Bařinka, Zdeněk Hamerník.V pozdějších letech vedení olomouckého parašutismu převzali ti, kteří už byli novou generací stoupenců a propagátorů parašutistického sportu - O.Paprskář , Z.Hamerník a především J.Zatloukal ,dlouholetý obětavý funkcionář a instruktor.

 Další vývoj leteckého sportu a parašutismu v Olomouci ovlivnilo zrušení civilního letiště v Olomouci v roce 1960. Návrat zpět na vojenské letiště Neředín byl jen dočasným řešením. V roce 1970 byla jeho činnost přesunuta do Vyškova, a tak zůstala Olomouc bez možnosti dalšího rozvoje sportovního létání a parašutismu. Z široké členské základny zbyla jen malá skupina, která navzdory ztíženým podmínkám zůstala tomuto sportu věrná. I když úsilí o vybudování nového letiště Olomouc ve smyslu vl.usnesení nalezlo náležitou podporu státních orgánů a s jeho výstavbou bylo započato, práce na jeho dokončení byly přerušeny a doposud nebyly obnoveny. A tak dlouhodobé vytrvalé úsilí o návrat letecké činnosti do Olomouce bylo umožněno teprve po dvacetileté přestávce, v roce 1990, po ukončení dislokace vrtulníkového útvaru sovětského letectva. PARA odbor tím mohl znovu obnovit svou činnost na historickém letišti Olomouc - Neředín, na kterém měla od roku 1928 svou základnu župní propagační letka MLL Olomouc. Výsledky, kterých za padesát let olomoucký parašutismus dosáhl, byly umožněny především obětavou prací celé řady této ušlechtilé myšlence oddaných funkcionářů, jež letectví a parašutismu věnovali veškeré své síly a všechen svůj volný čas.

JIM PATŘÍ DÍK A UZNÁNÍ !

(text je použit jako úryvek z textu ze "Sborníku k 50.výročí olomouckého parašutismu" jehož autorem je prof.dr.Zdeněk Šmoldas,DrSc.a který byl vydán v roce2000.)